STĚHUJEME SE !!!

4. července 2012 v 9:49 | Misaki Harumi
AHOJ LIDI, DLOUHO JSEM TU NEBYLA, ZA TO SE VÁM OMLOUVÁM, ALE NEDÁVNO JSEM SE ROZHODLA ŽE UDĚLÁM NOVÝ BLOG, TAKŽE NOVINKY NAJDETE TU. DĚKUJU, A OMLOUVÁM SE ZA NEPŘÍJEMNOSTI.

MISAKI
 

Špatní hráči prohrají - 1. Ztráta(1.část)

13. června 2012 v 11:32 | Misaki Harumi
Crrr. Zazvonilo na konec hodiny, mé poslední, takže jsem vyskočil z lavice a rychle šel domu, cestou jsem sjel tři poschodí. Jdu stejnou cestou jako vždy. Pospíchám, půjdem s Usagim a Masonem na karate, Mellisa tam už čeká, protože končí školu dřív. Bohužel nešla na stejný gympl jako my. Jdu tou uličkou jako každý den, většinou tu nikdo není, ačkoliv, dneska je tomu jinak. Spousta záchranářů, lidí a policistů co odhánějí lidi. Zajímalo by mě, co se tam děje. Přidám do kroku, už skoto běžím.
"Co se stalo?" nikdo neodpověděl.
"Co se děje?" opět nic. Odstrkuju lidi, až se dostanu a místo činu.
"Proč?" stál tam, bez hnutí, bledý a slzy mu stékaly po tvářích. Nejdou z něj zpustit oči. Grr… Grr… zvoní mi mobil.
"Kluci, kde jste? Hodina už začala." Samozřejmě, že trenér.
"Promiňte, dneska nepřijdu." Řekl jsem a zavěsil. Vtom mi znovu zvoní mobil. Volá Mell, řekl jsem jí, co se stalo a pověsila to.
"Proč? Jak? Kdo?" hlavou se mi točí jen: Proč? Jak? Kdo? Píp… Píp… Píp… Stékají mi slzy, když jsem chlap. Po chvilce se ozvalo i něco jiného, známý dívčí hlas.
"Tekashime! Tekashime!" když jsem se otočil, stála tam. Nedopadla stejně zírajíc na Usagiho jako já, ale hned koukala na zem, na tu mrtvolu.
"T-to je, Mason?" neodpověděl jsem, ona to věděla.
"Pojď domu." Nehýbala se a po tvářích jí stékaly slzy. Objal jsem ji a znovu požádal, aby šla domu. Cesta k ní domu je dlouhá, pořád jsme se ohlíželi, nevím, kam ta černovláska vedle mě kouká, ale já koukám na dlouhovlasého, vysokého hnědovláska jménem Usagi, je to můj nejlepší kamarád už od školky, možná dřív. Je mu 17, jeho oblíbené jídlo je ramen a nemá rád zázvor. Dneska nebyl ve škole, a už vím proč. Stojí tam, a kouká na mrtvého. Ta mrtvola je náš kamarád Mason, náš nejlepší kamarád, teda byl nejlepší kamarád. Je mi smutno stejně jako jemu, akorát na mě, to nepůsobí jako na něj. Viděl jsem ten masakr, když mi zabili rodiče, od začátku do konce. Nabídl jsem Mell, že u ní přespím. Má hodného tátu, ale ona sama o sobě je dokonalá. Nevím, jak v takové chvíli na ni můžu myslet, z hlediska toho že nemůže být moje holka. Přiblížím to. Když jsme byli ve školce, nenáviděla svoje vlasy a byla barbie, samá růžovoučká. Když jsem seděl, a nikdo se semnou nebavil, prohlížel jsem si všechny, co dělají, oči mi právě zůstali na ní. Viděl jsem, jak si ty vlasy ostříhala, vychovatelka jí vynadala, a co vůbec její máma. Druhý den jsem k ní přišel a řekl jí, že ty dlouhé vlasy jí slušely více. Zhruba měsíc na to, za mnou přišla, jestli bych s ní nechodil, samozřejmě, že jsem ji odmítnul. Byl jsem emouš už od školky. Ve škole jsme byli ve stejný třídě. Začala nosit černé oblečení, a vlasy si jenom zastřihávala. Myslím, že jsem se jí začal líbit. V osmičce jsem jí řekl, že jestli to dělá kvůli mně, tak, že to dělá zbytečně, ale jako emařce jí to sluší víc. Od té doby jsme dobří kamarádi. Nejspíš mě už přestala mít ráda, ale já jsem se do ní zamiloval až teď.
Posadili jsme se v pokoji na gauč, má temný pokoj, tmavé zdi, černý koberec a tmavý nábytek. Všude má plakáty a obrázky, které nakreslila. Má tu knihovnu, je plná knih o magii, nebo nějaké upíří knížky, dobrodružné, a zbytek samé mangy. A na zdi nad postelí má poličku s mangami, které už nakreslila. Oba jsme zažraní do anime a mang. Napsala už 13mang. Myslím, že z ní bude dobrá mangaka. Nejvíce se mi od ní líbila manga s názvem: Věrní Andělé. A nejhezčí plakát tady na zdi? Asi plakát Metallici. Má tu nějakého týpka z anime Uka po prince-sama, nějaký Ichichose Tokyo. Nechápu ho, ani se mi moc nelíbí, i Sasuke musí být hezčí než on, a to ho nesnáším. Ale už moc dlouho přemýšlím nad jednou věcí, až se ztrácím ve své mysli.
"Byl to super kamarád, nikdo na světě ho nemůže nahradit." Docela jsem se lekl, po dlouhé době ticha promluvila. Utřela si slzy a koukal na obrazovku vypnuté televize.

Shaman King - Fanfictin.net

13. června 2012 v 11:02 | Misaki Harumi
Hao naprosto perplex dopadl na záda a nechápal, co se to přesně stalo. Před vteřinou bojoval s Yohem, ten na něj útočil Mečem světa, rozmáchl se a ... zasáhl ho?
Kdyby ano, byl by teď Hao mrtvý. A Yoh také, mimochodem, což si ten ovšem zřejmě neuvědomil. Avšak zdálo se, že oba stále žijí. Hao každopádně ležel uprostřed malé pouštní oázy u rozkošného jezírka, ze kterého ho sledovaly zvědavé žáby. A Duch ohně někam zmizel.
Co se to vlastně stalo? Zjevně se sem tedy přemístil dříve, než meč dopadl. Ovšem vědomě to rozhodně neudělal. Buď tedy zareagoval podvědomě, což se mu nechtělo věřit, nebo ho přenesl někdo jiný. Ale kdo, proboha?
Cítil se natolik vysílený, že o tom nedokázal přemýšlet. Věděl, že by měl raději odejít někam do bezpečí, jenže jeho tělo ho odmítalo poslechnout. Už neměl sílu vzdorovat a tak jednoduše zavřel oči a okamžitě usnul.
Když se probral, byla už noc a na obloze zářily hvězdy. Přesto mu bylo teplo, což nepochybně způsobovala teplá pokrývka obtočená kolem jeho těla. Když usínal, určitě ji neměl. To znamená, že tu byl nebo dokonce stále ještě je někdo jiný...
Pokusil se vyskočit na nohy, ale pevné objetí ho zadrželo.
"Šššš, neboj se, nic ti nehrozí. Nikdo neví, že jsme tady," uklidňoval ho starostlivý hlas.
Hlas Yoha Asakury.
"Otouto?" zeptal se nevěřícně.
"Ano, jsem to já," ujistil ho jeho bratr a aby nebyl na pochybách, lehce ho políbil.
Hao byl natolik ohromen, že se nebránil.
"Ale jak...?"
"Prostě jsem čekal, že to dopadne tak, jak dopadlo. Našel jsem si tuhle oázu a naučil jsem se do ní přemístit něco nebo někoho zhruba ve tvé váze..."
Hao jen vyjeveně zíral. Něco takového by od Yoha nikdy nečekal. Jeho dvojče ho znovu políbilo, tentokrát důrazněji a neléhavěji. Hao to bez odporu strpěl.
"Copak si myslíš, že bych dovolil, aby se ti něco stalo?" vybuchl Yoh rozohněně. "Vím, že o mně nemáš valné mínění, ale takový idiot, abych si zničil to nejdražší, co můžu mít, přece jen nejsem! Nenechám se o tebe nikým připravit! Ani Asakury, ani nikým jiným! Jsi můj jediný bratr, větší část mé duše - a především má jediná láska. Já tě miluju, Hao, a nic na světě to nemůže změnit, stejně jako mi tě vzít!"
Hao se nezmohl na slovo a Yoh usoudil, že kdo mlčí, souhlasí, a odhodlaně se k němu přitiskl. Nečekaně se nad nimi sklonil Duch ohně, vzal je do svých dlaní a schoval je v nich, takže jim bylo teplo a přestal je obtěžovat všudypřítomný písek. Yoha to osmělilo ještě víc a Hao si uvědomil, že Godaiseireie jeho jednání nijak nepřekvapuje. Byli přece jediná duše, proč tedy ne jediné tělo? V té chvíli to přišlo logické i jemu. A navíc stále ještě byl příliš slabý na to, aby se dokázal úspěšně bránit, zejména proti Yohovi.
A tak toho dne došlo přece jen ke spojení obou částí rozdělené duše, i když trochu jinak než pár hodin před tím...
Když si už klidně leželi v náručí, poznamenal Yoh spokojeně: "Hao, víš proč je dobře, že jsme oddělení? Protože se tak k sobě můžeme opakovaně vracet!"
Hao se uvolněně zasmál. Cítil se nesmírně vyčerpaný, tentokrát ovšem docela příjemně.
Yoh ho pohladil po tváři: "Dokázal jsem tě porazit, aniž bych tě kvůli tomu ztratil. Stejně tak dokážeme najít způsob, jak zachránit Zemi bez toho, aby bylo nutné zničit lidstvo! Lidé a příroda spolu MOHOU žít v míru. Spousta lidí se o to snaží, dokonce i těch bez šamanských schopností. Jsou jich tisíce, možná dokonce milióny. A až i ti ostatní pochopí, že zánik života na Zemi by znamenal také jejich vlastní konec, změní se i jejich chování. A potom budou potřebovat tvoji pomoc a ještě rádi se budou řídit tvými příkazy. A nakonec splníme náš úkol a budeme se moci vrátit domů, už navždycky spolu."
"Překvapuješ mne, otouto, tolik moudrosti bych od tebe rozhodně nečekal!" potřásl Hao hlavou.
"Hádám, že ani tolik síly a obratnosti, abych tě dokázal přenést do téhle oázy a utajit to před ostatními. A myslím, že těch věcí, co jsi ode mne nečekal, je ještě víc," uculil se Yoh potutelně a přitulil se k němu. "Ale neříkej mi otouto, víš, že to nemám rád!"
"A co hodláš udělat dál, otouto?" ignoroval Hao s přehledem jeho žádost.
"Odejdeme spolu. Někam daleko, hlavně co nejdál od Asakurů."
"A co tam ´někde daleko´ budeme dělat, otouto?" provokoval ho Hao nadále.
"Čekat. Velký duch přerušil Turnaj šamanů. Dokud nás nezavolá zpět, nemusí o nás někdo vědět."
"Velký duch přerušil turnaj? Kvůli mně?" zalapal Hao po dechu.
"Evidentně. A možná taky kvůli tomu, abyste ty i ostatní měli šanci dostat rozum. Jsme přece všichni na jedné lodi, nebo spíš planetě. Jinou nemáme. Potřebujeme se navzájem, abychom zabránili katastrofě, kterou přece nikdo nechce. Ty jsi pro nás naděje a velký dar, i když tedy někdy poněkud nebezpečný dáreček. Věřím, že to brzy všichni pochopí. A ty mne zatím můžeš učit. Od začátku bych byl raději, kdybys můj výcvik převzal sám a nevymýšlel ty tvoje překvápka."
"Promiň, otouto," povzdychle si Hao. "Prostě neumím trénovat děti, nikdy jsem to nedělal."
"Myslím, že jsem dneska dokázal jasně, že NEJSEM dítě," zavrčel Yoh dotčeně. "A ty jsi navíc jen o pár minut starší než já! Je mi patnáct stejně jako tobě."
"Ano, ale já si pamatuju události tří lidských životů."
"No jo, pamatuješ si. To mnozí taky a staršími je to neudělá... A přiznej, zažil jsi už někdy dřív něco tak skvělého jako dneska?"
Hao se musel hodně přemáhat, aby se nerozesmál: "Samozřejmě, že ne!"
Nenáviděnou bratrovu přezdívku tentokrát milostivě vynechal.
"Já taky ne," přiznal Yoh ochotně. "Trhalo mi srdce už to, když jsem musel přerušit naše spojení před naším soubojem, ale věděl jsem, že to udělat musím, abych ti zabránil vyhrát. Ovšem doufal jsem, že se postarám o zopakování té nádhery, jakmile to jen bude možné. A jestli ode dneška budeme žít spolu, tak tu příležitost budeme mít často..."
"Jenomže já jsem na tebe příliš silný, Yohu!" namítal Hao ještě.
"Myslím, že ne," zapředl jeho bratr a pohrával si s jeho vlasy jako nezvedené kotě. "Dneska jsem tě přece porazil! I když to byla spíš kombinace mého maximálního zoufalství s neskutečným štěstím."
"Tak to máš pravdu," kapituloval Hao před svým dvojčetem toho dne již podruhé.
"Takže se mnou odejdeš?" podíval se na něj Yoh s nadějí.
"Ano."
"A budeš mne učit?"
"Pokusím se o to."
"A vrátíš se, až bude Turnaj šamanů obnoven?"
"Samozřejmě."
"A vzdáš se plánu na zničení lidstva?"
"Ne."
"Jak to, že NE?" ztuhl Yoh.
"Nepřesvědčil jsi mne, otouto," vrátil se Hao ke svému oblíbenému oslovení svého o několik minut mladšího bratra.
"Skutečně?" zaprskal Yoh. "Tak třeba pomůže tohle!" olíznul Haovi levé ucho.
Hao se svíjel smíchy: "Můžeš to zkusit, mně se tenhle způsob tvého přesvědčování velice zamlouvá! Ale upozorňuji předem, že moc nadějí na úspěch nemáš..."
"No dobře," vzdychl si Yoh. "Ale třeba tě přesvědčím během té doby, co budeme spolu?"
"Uvidíme," usmál se Hao tajemně. "Naděje umírá vždycky poslední..."
"Ty jeden," vztekal se Yoh a lechtal ho.
"Myslíš, že pomocí brutálního násilí něčeho dosáhneš?" ohromně se bavil Hao
"Asi ne. Bude to chtít spíš vytrvalý a pravidelný nátlak," usoudil Yoh uvážlivě. "Takže si tím teď nebudeme kazit společný večer...," přitáhnul si Haa zase k sobě a pokračoval v ověřování svých teoretických znalostí o sexuálním životě v praxi, tentokrát pod širým nebem.
Když potom společně znaveně pozorovali hvězdy, Hao se na Yoha otočil: "Otouto, mrzí mne, že jsem na tebe při našem souboji tak vyjel... Byl jsem tehdy prostě přetažený."
"To je mi úplně jasné. Útěchou mi může být, že tvou drahou Opacho jsi seřval ještě hůř..."
Z Haa okamžitě spadla veškerá ospalost.
"Moje malá holčička! Co se s ní stalo?"
"Postaral jsem se o ni. Usnula chvíli před tím, než ses probral. Potřebuje to, chudinka, celý den proplakala. Snažil jsem se ji uklidnit, ale nedala se, myslela si, že jsi mrtvý a že já jí lžu, abych ji utišil. Neuvěřila ani Duchu ohně..."
"Tak KDE je?" naléhal Hao zoufale.
"Tady nedaleko, na druhé straně jezírka," ukázal mu Yoh klidně. "Obávám se, že na naši cestu ji budeme muset vzít s sebou, jinak se bez tebe snad zblázní."
Hao ho neposlouchal a spěchal k maličké. Dívenka skutečně tvrdě spala, stočená do klubíčka, a na její tvářičce byly stále patrné stopy slz. Hao ji nešťastně hladil a šeptem jí rozechvěle sliboval, že už nedovolí, aby byla kvůli němu nešťastná...
Yoh se chvíli díval na ten dojemný obrázek a pak dostal geniální nápad.
"Hao, jen tak mimochodem, jsi si vědom toho, že Opacho je šamanem asi tak stejně jako třeba Manta?"
"To se časem zlepší!"
"Ne, to tedy nezlepší. Opacho má velmi slabé šamanské schopnosti - přesně takové, jaké by měl každý člověk, kdyby ho téměř od narození vychovával šaman tvého formátu."
"Vidí duchy!"
"To přece každé dítě. Většina tu schopnost ztratí, protože ji nerozvíjí, ona ne, protože ses jí ujal ty. Vím to od Manty a od Fausta, zajímalo je to. Ale jinak je Opacho jenom obyčejný člověk - takový, jaké jsi chtěl zničit! Tak si přestaň vymýšlet pohádky na utišení svého svědomí a podívej se pravdě do tváře!
Řekni, dokázal bys ji zabít?"
"Samozřejmě že ne! A mlč už, nebo ji probudíš!"
"Tak pojď od ní kousek dál," zvedl se Yoh, poodešel a počkal, až se k němu jeho dvojče znovu připojí. "Ale neutíkej od tématu! Řekni, nechal bys Opacho naživu, i kdyby ztratila i to málo schopností, které teď má?"
"Jistěže ano! Nikdy bych ji nepřestal mít rád, je pro mne jako moje vlastní dceruška."
"A zabil bys jiné děti, stejné jako ona?"
"Ne."
"A zabil bys jim rodiče, jako jsi to udělal Lysergovi?"
"Otouto, přestaň! Moc dobře víš, že s Lysergovými rodiči to byla nešťastná náhoda! Ale kdyby to bylo nutné, musel bych to udělat a udělal bych to zas, i když Lyserga je mi strašně líto! A už dost o tom - mě nepřesvědčíš a když budeš pokračovat, odejdu!"
"Ne, já nepřestanu a ty neodejdeš! Poslouchej, já vím, jak moc máš Opacho rád a že bys jí nikdy neublížil, i když má naprosto mizivé šamanské schopnosti. A věřím, že bys ji miloval, i kdyby neměla žádné. Ona si tvou lásku taky plně zaslouží. Jenomže si představ, že bys ji jako opuštěné umírající miminko nenašel ty, ale nějaký obyčejný člověk. Dneska by už duchy nejspíš neviděla a nikdy by z ní nebyl šaman. Ale pořád by to byla ona! A kdybys nechal zabít v rámci záchrany Země všechny lidi, byl bys i jejím katem. Vzal by sis TOHLE na svědomí?"
Hao dlouho mlčel. Potom se, následován Yohem, stále beze slova vrátil k Opacho, lehl si vedle ní a objal ji. Když maličká ucítila jeho tělesné teplo, okamžitě se mu spokojeně zavrtala do náruče a pokračovala ve spánku, nyní už mnohem klidnějším.
Nakonec Hao tiše řekl: "Dobře, Yohu, zkusíme hledat jinou cestu pro záchranu Země. Umožním ti dokázat mi, že existuje. Ty si ale na oplátku uvědom něco jiného. Duše nikdy neumírá, já sám jsem docela přesvědčivý důkaz. Smrt není konec existence a nejde o takovou tragédii, jak se lidem někdy zdá, dokonce ani u pětileté holčičky. Ale kdyby zanikla Země jako živá planeta, všichni lidé zemřou, bez šamanských schopností i s nimi, a už se nikdy žádný člověk nenarodí. A to nemluvím o zvířatech a přírodních tvorech, které by to postihlo nejvíc, ačkoliv se nijak neprovinili. Kdyby nebyla jiná možnost, bylo by nutné přistoupit k nejkrajnějšímu řešení - třeba i takovému, které by zahrnovalo smrt Opacho.
Ale pokud existuje jiná cesta, a já nepopírám, že existovat může, slibuji, že ji s tebou budu hledat. Zatím na to stále ještě zbývá nějaký čas..."
"Kolik?"
"Tak asi třicet let. Plus mínus jedno desetiletí podle toho, jak rychle bude destrukce planety postupovat."
"To mi přijde jako docela dost dlouhá doba!" namítl Yoh šeptem.
"Ne, když uvážíš, co všechno je nutné stihnout. A otouto, pokud JÁ přijdu o lidské tělo, narodím se znovu až za půl tisíciletí, ne za pár let jako normální lidé - respektive nejspíš už nenarodím, pokud to nezvládnete sami. Kdybych nyní zemřel, ocitnu se mimo hru," informoval Hao svého bratra nevzrušeně.
"To já vím! Proto taky nedovolím, aby se ti něco stalo!" ujistil ho Yoh prudce.
"Buď potichu, ať ji nevzbudíš!" zasyčel Hao, dřív než bratrovi odpověděl. "Moudré rozhodnutí, otouto. Už proto, že spolu se mnou bys zřejmě zemřel i ty."
"Jak to?"
"Jsme jedna duše a ve mně je jí většina. Sám beze mne bys mohl existovat jen s pomocí podpůrných kouzel a garantuju ti, že by to nebylo příjemné, být na Zemi bez deseti jedenáctin vlastní duše."
"Aha... Tak to ještě že jsem se rozhodl správně!"
"Přesně tak, otouto... no dobře, tak tedy Yohu," zasmál se Hao bratrovu dotčenému pohledu.
"Teď už se od sebe nikdy neodloučíme," vrněl Yoh blaženě.
"Ty jsi ale trotlík, ot- Yohu," potřásl Hao hlavou, "tvoji přátelé už tě nejspíš hledají a ani nemluvím o tom, co zanedlouho rozpoutají Asakurové, jestli se rychle nevrátíš. Dojde jim, že to souvisí se mnou, a zabijí nás nakonec oba. Ne, ty teď musíš domů a pak se můžeš zkusit nějak nenápadně vytratit, třeba předstírat vlastní smrt. Yohmei ví o spojení našich duší, takže bude předpokládat, že jsem-li já mrtvý, ty mne zřejmě také dlouho nepřečkáš. Bude to vypadat přirozeně - tedy pokud to nezkazíš. Myslíš, že bys to mohl zvládnout zařídit?"
"Určitě ano. Ale až ráno! Dovol mi s tebou ještě chvíli být...," přitulil se k němu Yoh z druhé strany než Opacho.
"No tak dobře, ovšem nejpozději za úsvitu tě vzbudím a vyženu. A teď už musíme spát, ať jsme toho oba schopni!"
Potom Hao zavřel oči a okamžitě znovu usnul. Yoh se nadzvedl na loktech a ještě dlouho se na bratra rozněžněle díval. Při předchozím souboji dokázal Haa na okamžik zastavit, tak jako před tisícem let Asakurové a před pěti sty lety Yohken s Matamunem. Ale tady, v nočním tichu malé pouštní oázy, dosáhl velkolepějšího vítězství než kdokoliv před tím - dokázal Haa přesvědčit. A navíc ještě získat jeho lásku a snad i trochu respektu. Vzdal v duchu díky Velkému duchu a pak se ještě chvíli kochal líbezným obrázkem spícího Haa s Opacho v náručí.
Jeho první myšlenka byla, že je to kouzelný pohled. Ta druhá ovšem, že kvůli poloze děvčátka už během téhle noci nemá šanci na třetí kolo sbližování s Haem. Ta třetí a poslední, než se propadl do hlubiny spánku, byla, že hned zítra musí přimět Annu k provedení rituálu pro návrat Matamuneho, aby se měl po jejich odchodu o Opacho kdo starat, zatímco s Haem budou ... zaneprázdněni.
Co se týkalo jeho, hodlal být Haem zaneprázdněn co možná nejčastěji...
Velká duch se usmál na Matku Zemi: "Tak to Yoh přece jen zvládnul... Nu, řekl bych, že bychom mohli ohlásit obnovení Turnaje šamanů!"
Bohyně s úsměvem zavrtěla hlavou: "Kdepak, můj drahý, zdaleka ještě ne! Hao už sice skutečně pochopil všechno, co bylo třeba, jenže pro lidi to zatím neplatí. Musíme počkat, dokud se nezačnou měnit i oni.
A potom, myslím, že by si Hao s Yohem zasloužili dostat nějaký čas jen sami pro sebe..."
 


Ao no Exorcist - Yaoi

9. června 2012 v 14:18 | Misaki Harumi |  Fanfiction
"Kuro!" zařve Rin na svého kocoura.
"Ahoj Rine!" zařve Kuro jemným hláskem.
"Ááá! Co se děje??? Nebijte mě!!!" řve Yukio, protože ho vzbudili ze zlého snu.
"Já mám hlad, pujdu ven. Tak se mějte, kluci." Řekne Kuro a odejde.
"Neboj Yukio, to bude v pořádku." Utišuje ho Rin. Jejich obyčeje se přibližují, jejich jazyky se dotýkají. Líbají se. Rin naklonil hlavu k Yukiově uchu a zašeptal:
"Miluji tě." Yukio si přitáhl Rina k sobě.
"Udělej to, prosím." Řekne Yukio a Rin ani nezaváhá a začal líbat znovu Yukia, který mu začal svlékat triko. Rin si to tak rychle neuvědomuje, jelikož má dost své práce. Nakonec ho svlékne taky. Rin se ho znovu zeptal jestli to má udělat. Yukio souhlasil. Když si ho posadil, silně zatlačil, v té chvíli Yukiovi začali téct slzy.
"Jsi v pořádku Yukio?" zeptal se Rin, Yukio polkl a přikývl.
"Mám pokračovat?" zeptal se znovu Rin.
"Jojo, to je v pořádku, jen je to mé poprvé." Odpověděl Yukio.
"Mé taky." V tom stekly slzy i Rinovi. Po příjemné delší romantické chvilce si Rin a Yukio šeptali.
"Ďábliku, bylo to fajn."
"Taky se mi to líbilo, Ušáku." Když se sourozenci oblékli, přišel domu Kuro.
"Ahoj Rine, ahoj Yukio. Tak jaká byla noc? Doufám, že ne moc pekelná." Zavtipkoval Kuro a dva sourozenci si jen vyměnili pohledy.

Téma týdne Normálnost

5. června 2012 v 13:15 | Misaki Harumi
Když už je tu možnost k tématu Normálnost tak vám řeknu, že to slovo vůbec neznám, nic mi neříká a jestli to má být slovo příbuzné ke slovu Nenormálnost, tak mi to pořád nic neříká.. Mám zaracha a dlouho jsem tu teď nebyla, zítra jedu se školou do senátu a modlím se abych v Praze potkala nějaké Otaku-cosplayery :D Moc se tam netěším, ne že by mi bylo v autobude špatně, ale komu by se chtělo sedět dvě hodiny v kuse v autobuse, a moje nej kámoška tam možná nepojede, a to mě štve. páč to znamená, že tam možná vzhledem k počtu mých kamarádů sama. No zaracha mám sice na dlouhou dobu ale i tak píšu povídky, píšu si je do blogu-myslím ten z papíru :D Zase jsem se ztratila, to dělám vždycky, dobře.. jsme u tématu Nenormálnost.. srry Normálnost.. říkám, že to slovo neznám! Já jsem nenormální a trvám na tom aby i ostatní byli nenormální, protože je to obrovská prča. Jestli píšu chyby tak se omlouvám :D No asi končím jelikož nevím kdy přijde matka z práce a nechci aby mě nachytala :D Nenormálnost je moje oblíbené slovo.. jsem nenormální, nejlepší bylo když jsme s kámoškou šli na odpolední přestávku a jedna kamarádka si zavazovala tkaničku a druhá kámoška mi řekla, ať se jdeme schovat, tak jsme se schovaly a ona zařvala: "Jsem lesba." No všichni co tam byli tak na ní koukali :D Na to nikdy nezapomenu. Mějte se pěkně a až tu zase někdy budu tak vám napíšu moje povídky.. ale nestojí za to, neumim psát.

Moje TOP anime 10

15. května 2012 v 18:23 | Misaki Harumi
  1. Fullmetal Alchemist
  2. Highschool of the Dead
  3. Ao no Exorcist
  4. Kimi ni Todoke
  5. Kiss×Sis
  6. Clannad
  7. Code Geas
  8. Loveless
  9. Kuroshitsuji
  10. Naruto Shippuuden
Tak to je moje TOP desítka oblíbených anime a k tomu vám můžu poslat pár ukázek, pro ty kteří neznají ;)
  1. http://www.youtube.com/watch?v=eRuvEbwLQzo&feature=related (omlouvám se video je z druhé řady Brotherhood)
  2. http://www.youtube.com/watch?v=0sDKYCAbTQ8
  3. http://www.youtube.com/watch?v=RTGo6eURQZ8
  4. http://www.youtube.com/watch?v=eCeR_gqrNPs&feature=fvwrel
  5. http://www.youtube.com/watch?v=2DhNIKRSyr0
  6. http://www.youtube.com/watch?v=4n4b42vZ124
  7. http://www.youtube.com/watch?v=mY9VcmUemJo
  8. http://www.youtube.com/watch?v=a4qttlESGEg
  9. http://www.youtube.com/watch?v=B084zv59WwA
  10. http://www.youtube.com/watch?v=A01XGczHIk0
Děkuji, že chodíte na můj blog ikdyž neni moc populární, jsem ráda že je tu aspoň pár lidí kteří se sem občas vrací, jsem ráda že je tu náštěvnoust za celej měsíc 50x ale i tak si toho cením, Děkuji :-)

SasoDei

14. května 2012 v 22:32 | Misaki Harumi |  Kreslení
Včera večer jsem doeditovala obrázek Sasoriho a Deidaryho a dneska ráno ve čtyři jsem ho dodělala, takže se vám pochlubím, akorát že jsem začátečník a nevím jak se dělaj stíny, teda vím jak se dělaj stíny ale neumim to udělat tak aby byli jenom tak kde chci, ale na tom Zetsuovi jsem je udělala.. asi si to nepamatuju nebo já nevííím.
Tak to jsou jen obrysy..
A tu je plná verze ^^ -.-
A protože je to Sasori a Deidara napsala jsem vám k tomu kratší povídku -__-


(toto je jenom část, nechcu to prodlužovat, zítra budem dopisovat -_-)
"Ztratil jsem kartáček na zuby, Deidy." volá Sasori z koupelny.
"Já nevím kam sis ho dal, koukni se do zásuvky." volá Deidara z vedlejšího pokoje. Hledá ve skříni oblek, jdou totiž na Peinovu a Konaninu svatbu.
"Chceš ten černej nebo ten modrej oblek?" ptá se Deidara Sasoriho.
"Ten bílej! Jdeme na svatbu ne na pohřeb.." zaťuká si Sasori na čelo...
"Nojo, já úplně zapoměl, že musíme být ve světlém." omluví se Dei.
"Našel jsem ho!" žakřičí radostně Sasori s kartáčkem v ruce, kterou pevně svírá.
"Vyčisti si ty zuby a jdi se obléknout, jsi v té koupelně celou věčnost, já tam ještě nebyl." nadává Dei Sasorimu.
"V koupelně přeci můžeme být oba dva ne? Je dost velká, a myslím že by nám dvoum mohla extra stačit.." usmívá se a zvedá obočí na Deidyho, který přišel a stojí mezi dveřmi opřený o futra.
"Nevtipkuj." řekne Dei a shoupne se na druhou stranu.
"Nevtipkuji, myslím to doslova vážně." řekne Sasori.
"Jak myslíš." Dei se narovná a jde takovým ladným krůčkem k Sasorimu. Sasori byl jen v nových jeanech, které mu koupil předevčírem Dei a ve světle modrém bavlněném roláku. Přišel k němu, vyndal mu kartáček z pusy, ještě že si na něj nedal pastu, pomyslel si Dei znechuceně.. začal mu opatrně sundavat rolák, načež zjistil, že Sasori má růžové třičko s Akamarou který vypadá jako chibi.
"Sasori! Děláš si srandu?" spouští Deidara.
"Ne, prosím. Ještě mě ušetři a nevolej na Hidanovo nové telefonní číslo."
"Zrovna to začínalo být zajímavé." oba dva vykulili oči a podívali se na sebe. Ten kdo promluvil nebyl ani jeden z nich, ale stojící Tsunade opírající se stejně jako před chvílí Deidara.
"No tak Tsunade, vůbec to nevypadá tak jak to je."
"Ano, vůbec to tak nevypadá! On mě napadl! Já to nechtěl!" říká Sasori..
"Co to říkáš za nesmysly?" okřikne ho Deidara.
"Notak kluci, viděla jsem to od začátku, nemusíte se hádat." usměje se a přijde ladnou chůzí k Sasorimu. Přejede ukazováčkem z jeho tváře k bradě a nadzvedne mu hlavu.
"Že ano, Sa-so-ri." ani ona sama nevědíc vyhláskovala jeho jméno, a odešla.
"M-měli bychom se oblíkat.."řekně Sasori..
"Chtěl jsem ti sundat rolák a rozepnout pásek a svléct kalhoty, a skočit na to! To snad neni možný, nejradši bych skočil na tu prsatou bábu, ta nenosí nějakýho psa cicího kluka kterej se baví s Hinatou! Jesus Christus.. proč já?" naříká Deidara, opře hlavu o zeď a bouchne pěstí do zdi. Nejspíš se lituje, že řekl že by skočit po té prsaté bábi.
"P-promiň DeiDei.." řekne Sasori
"Neříkej mi tak! Tak mi můžeš říkat jen.. když jsme.. v posteli.." Deidara se otočí, koukne na dveře, jsou zavřené, přijde k nim a otočí klíčkem.
"Teď jsme tu pěkně sami." navrhne a přijde k Sasorimu a sundá mu rolák a při sundavání zavře oči aby neviděl toho strašného psa, kterého nesnáší, už mu ho sundavá přes hlavu, už jenom rukávy, a je z něj venku.. ještě to tričko, nahmatá a rychle ho z něj svlékne. Otevřel oči, až když to tričko odhodil za sebe. Objal ho kolem pasu a začal jeho uchem, chvíli si s ním pohrával a potom mu líbal krk, rukama sjel k zadečku.. začali se líbat.. rukama jel okolo pásku dopředu, kde ho začal otvírat a začal mu sundavat kalhoty. Sasori si uvědomil, že je čas taky svlékat Deidaru. Chytil ho pod týlem hlavy a začal ho líbat. Sáhl mu na jeho vypracované břicho a sjel rukou do kalhot, Deidara se narovnal a nadechl se. Zatímco Sasori se staral o Deidarův penis, Deidara začal svlékat Sasorimu kalhoty. Když mu je sundal, Sasori vyndal ruku z kalhot a začal mu je také sundavat. Když se oba dva svlékli úplně do naha,

Učení s kámoškou~!

14. května 2012 v 18:34 | Misaki Harumi
Dneska po škole jsem šla domu a kámoška do školy an zkoušku z divadla, ráno jsme se ve škole dohodli, že po zkoušce se pro mě staví a pujdeme k ní udělat domácí úkol ze zeměpisu. Přišli jsme k ní ve 3 a zaply noťasy, udělaly kafe a bylo asi tak půl čtvrtý, přihlásily jsme se na fb a začali tam hledat nějaké ty anime obrázky, protože mě nejde program na prezentace -_-" tak ho zapla kámoška a napsala tak název a naše jména a já řekla: "Nebo tam můžeš napsat naše fb jméno, a Pánek bude rád." Jelikož nám minule učitel řekl že neví jak se jmenujeme(ironie), že máme na fb moc dlouhý jméno a ty japonský slova, že neví jak se čtou :D Tak jsme mu tam napsaly: Liss Hinata alias Tobi Saeko-senpai Nováková Lagi El Nagil Misaki Harumi (Riko-chan) 'Animefil Yaoist & Yurist' [Pein-sama] ~Metalist~ tak to je moje, a moje pravé je: Lucka Skopalová :D a kámoška: Keito-chan Lului-uke |alias Luigi-neko| Death-sama Vašíčková (Nekozawa-senpai) 'Animefil Jashinist & Yaoist & Yurist' [Beelzenef-sama] ~OP&EN-nist~ a jeji pravé jméno: Káťa Vašíčková :D Nakonec jsme nic víc do prezentace nenapsaly, takže nevím, sice je to úkol na čtvrtek ale něco tam dopíšeme až zítra :D

Editace starých obrázků

14. května 2012 v 7:06 | Misaki Harumi
No tak jsem projížděla svůj blog a myslela jsem, že se pochčiju smíchy když jsem viděla ty obrázky.. Tak jsem si řekla že je překreslím, ale začala jsem Hidanem, a dávám ho sem jako prvního, protože lituji že jsem ho vůbec předělala :D
PŘED:
PO:
Potom přišel na řadu Nagato u toho jsem se možná i počůrala :D:D
PŘED:
PO:
No tak Nagato se na druhej pokus povedl a neni tak strašnej jako Hidan, nesnášim Hidana, ale kreslila jsem ho kámošce a asi kvůli tomu že ho nesnášim tak nemám ten pocit že musí být luxusně nakreslený :D Ještě dopíšu tenhle článek dodělám sem Yahika a toho Naruta, potom se můžu poustit do nových obrázků, a psaní povídek, mám v rozepsaných jednu nedopsanou povídku k jednomu obrázku(SasoDei) doufám že se vám bude líbit :3
Tak zase na viděnou, mizim do školy a dneska máme focení takže se jdu učesat :D

Ta změna :D

12. května 2012 v 17:59 | Misaki Harumi
Tak jsem se dneska nudila a přišla jsem s nápadem, že si vezmu starý obrázek Misaki a překreslím ho. Vzniklo z toho úplně něco jiného, možná bych mohla poprosit kamaráda nebo kamarádce ať můj obrázek edituje, protože bych ho chtěla vidět od někoho kdo umí pěkně kreslit :-)
PŘED:
PO:
Myslím, že jsem se docela zlepšila :-)

Kam dál